Jednou z nejzásadnějších, a přitom často přehlížených otázek spojených s rozvojem generativní umělé inteligence zůstává problematika autorských práv. Stále častěji se totiž řeší, zda lze vlastnit práva na výstupy vytvořené AI, případně zda samotné trénování těchto modelů nezasahuje do práv autorů, jejichž díla byla použita bez souhlasu. Stávající právní rámec na tyto situace nedokáže přesně reagovat – vznikl totiž v době, kdy výpočetní modely s generativními schopnostmi neexistovaly.
Ve známém soudním sporu, který iniciovala skupina autorů včetně komičky Sarah Silverman, bylo technologickým firmám Meta a OpenAI vytýkáno, že použily autorsky chráněná díla pro trénink jazykových modelů bez svolení. Tvůrci argumentovali tím, že jejich texty byly replikovány natolik přesně, že to svědčí o neoprávněném nakládání s chráněným obsahem. Kromě toho žaloba uváděla, že došlo k odstranění metadat o autorských právech, čímž mělo být porušení záměrně zakryto.
Soudce Vince Chhabria v rámci posouzení případu dospěl k závěru, že v případě společnosti Meta šlo o tzv. „transformativní“ využití obsahu. Podle rozhodnutí nejsou modely jako Llama navrženy tak, aby vytvářely konkurenční díla, ale mají sloužit k obecným úlohám, jako je úprava textu, překlad či generování fiktivních scénářů.
V odůvodnění se mimo jiné uvádí:
„Cílem kopírování ze strany Mety bylo vyškolit velké jazykové modely – inovativní nástroje schopné generovat široké spektrum textů a vykonávat rozmanité úkoly. Oproti tomu účel knih žalobců spočívá v tom, aby byly čteny pro zábavu nebo vzdělávání.“
Soud tímto uznal argumentaci, že je rozdíl mezi nástrojem a jeho konkrétním použitím. Analogicky: stejně jako nelze vinit výrobce nožů za jejich zneužití při trestném činu, nelze považovat vývoj AI modelů za přímé porušení práv jen kvůli využití chráněných děl během vývoje.
Zdroj: Social Media Today
