Kontroverzní změny autorského zákona jsou prosazeny a nic na tom nezmění ani to, že podle názoru některých lidí se stane dostupnost ověřených novinek z důvěryhodných zdrojů unikátem, a tak internet zahltí neověřené zprávy z různých pochybných zdrojů.
To ale není všechno, co poslanci schválili. Změna už teď možná není, ledaže by po přicházejících volbách do Europarlamentu nově příchozí poslanci protlačili změny na do jednání Europarlamentu a prosadili dodatečné hlasování. Jinak do dvou let každá země musí zapracovat schválené výsledky do své legislativy.
Celé tohle dění se konalo pod střechou tvrzení, že je třeba přizpůsobit pravidla ochrany autorských práv na internetu době, ve které žijeme. Z českých europoslanců byli pro přijetí zákona jen dva, ostatní byli proti nebo se zdrželi hlasování, přesto však zákon prošel poměrně silnými 348 hlasy proti 274, když se celkem 36 europoslanců zdrželo hlasování.
A o co tady vlastně jde? Velké společnosti, především pak Google, by měl platit vydavatelům a umělcům za to, že použijí jejich díla v online formátu. Navíc budou muset prověřovat, zda nahrávaný obsah neporušuje autorská práva. Ostatně tak to dělá i YouTube. Ale velké skupině kritiků se právě takový přístup jeví jako cenzura internetu.
Na hlasování ihned reagoval gigant Google, a tak trochu jízlivě poznamenal, že se už těší na spolupráci s autory i umělci, tvůrci pravidel, která budou implementována do legislativ jednotlivých zemí Unie. Kritizoval ale přijetí směrnice, protože – dle jeho názoru – v té podobě, jak byla přijata, může vést k právní nejistotě a může poškodit digitální ekonomiku EU. Samozřejmě se očekává i reakce dalších subjektů, kterých se tato klauzule týká. Ti zatím byli s vyjádřením zdrženlivější.
Již dlouho před hlasováním už během loňského roku se na internetu vedly vášnivé diskuze především se týkající článků 11 a 13, když při úpravách dokumenty získaly nová pořadová čísla 15 a 17. Přestože Google loboval za jejich odstranění, vydavatelé i novináři a umělci byli zásadně pro to, aby se tyto klauzule ponechaly. Europarlament se dokonce před hlasováním odmítl zabývat, byť jen pozměňovacími, návrhy, a tak byl dokument přijat v té podobě, v jaké byl na jednání dne 26. března 2019 předložen.
Článek 15 je považován za sporný z hlediska tvůrců obsahu (zjednodušeně) za něco, čeho Google využívá ke svému obohacení, protože zveřejní údaje na vyhledávačích a jím spravovaných serverech a doplní je svou reklamou. Není sám, tohle přesně totiž dělá také Facebook. Takže za zprostředkování obsahu zájemcům oba giganti inkasovali peníze – ale autor sdělení, které bylo protlačeno třeba na vrchol souvisejících odkazů při vyhledávání, dostal – no vlastně – nedostal nic. Giganti jsou tedy natlačeni do situace, kdy by měli platit autorům za to, že zveřejní jejich články – ale jak jsme psali už na začátku příspěvku – tohle může vést k tomu, že Google, Facebook i další odmítnou smlouvy podepsat a na svých stránkách prostě autorské produkty druhých stran nebudou zobrazovat. Kdo tím utrpí, je jasné: ten, kdo hledá, uživatel. A jen tak mimochodem, celá tahle věc se bytostně dotýká i Wikipedie, která – pokud to trochu přeženeme – může zabalit krám. Její německá odnož se v den hlasování zabalila do černého hávu, aby upozornila na nesmyslnost rozhodnutí Europarlamentu.
Ovšem silné reakce byly na nově očíslovaný článek 17, kdy musí poskytovatel ověřit, zda to, co přebírá, neporušuje autorská práva. A pokud ano, pak za to bude postižen ten, kdo obsah zveřejnili. Hovoří se o různých filtrech, ale selský rozum říká, že ke kontrole bude třeba více lidí nebo více umělé inteligence pro zkoumání, zda přejímaný materiál není třeba plagiátem. Takže výsledkem toho, opět podle selského rozumu, může dojít až „děsivému“ zpoždění zveřejnění zprávy, protože se „bude hledat“, zda neporušuje autorský zákon. Hrůzu v očích odpůrců přijetí tohoto zákona pak vzbuzuje nasazení „chladné“ umělé inteligence nebo robotů, kteří nepoznají rozdíl mezi informací, která je nadnesená nebo humorná, a preventivně budou veškerý obsah blokovat.
O tom se mohlo přesvědčit už několik mých přátel, kterým Facebook „zasekl“ účet, protože umělá inteligence nasazená v JAR si prostě myslela, že zveřejnění třeba 1/3 bradavky je pornografie, která na FB nesmí. Podobně pak dopadli ti, kteří chtěli diskutovat o problémech souvisejících s příchodem a integrací uprchlíků z Afriky – a jedna má dobrá známá to nakonec po několika uzamčeních svého FB účtu vzdala…
A právě tohle je argumentem odpůrců, kteří dokonce nazvali 26. březen „Temným dnem internetu“, protože poslanci protlačili nutnost existence tak zvaných nahrávacích filtrů, které budou (viz předchozí odstavce) chybové a nedokážou kvalitně posoudit obsah jako takový. Navíc podle některých poslanců snaha upřednostnit vydavatele kupodivu povede k tomu, že třeba Google i ostatní na celé této kauze vydělají. Proč? Protože budou (moci nebo jen?) zveřejňovat jen to, co budou chtít, s tím, že uveřejněním nějakých zpráv by byl porušen autorský zákon.
Ať tak jak tak, zřejmě se po volbách do Europarlamentu dočkáme revize toho, co bylo schváleno koncem března a bude dosaženo příhodnějších výsledků, než je tomu teď. Aby totiž člověk mohl být ihned informován o tom, co se kde děje. To vždy byla zásada internetu, být svobodný a okamžitě všechny informace zviditelnit pro maximálně možnou skupinu lidí. Nyní tomu tak být nemusí – a může se stát, že hnůj v podobě zpráv z nevěrohodných serverů bude protěžován a překládán místo solidního zpravodajství. To se díky tomu dostane na vedlejší kolej, což je opravdu hanebná věc.
Je to na dlouhé přemýšlení, věc si stojí tak, jak si stojí – a jediná možnost je opětné vyvolání tohoto kontroverzního odhlasovaného nařízení, především pak článků 15 na 17 (dříve 11 a 13) na pořad jednání Europarlamentu.
Jinak se totiž máme na co těšit!
Milan Loucký
