“Není překvapující, že hlavní důležitý indikátor (akademického) úspěchu nebyl nalezen v lidských hlavách, ale ve způsobu, kterým dělají svou každodenní práci”
Zaujala vás tato myšlenka? Je z velmi zajímavé knihy, která by neměla uniknout pozornosti studentů, autorů textů a všech, kdo se chtějí učit nebo jakkoli poznávat svět a shromažďovat o něm (tedy o oborech svého zájmu) komplexní informace.
Vždy jsem měl rád knihy, které neopakují stokrát omletá klišé, ale uchopí téma z nové perspektivy a upozorní nás, že jsme doposud něco důležitého opomíjeli. Přesně taková je kniha S. Ahrense: How to take smart notes (kniha je v angličtině, český překlad zatím není k dispozici).
Myšlenka je velice prostá – všichni, kdo produkujeme jakékoli texty nad úroveň každodenní komunikace (tedy kdo píšeme cokoli: od statusů na sociálních sítích, přes texty marketingu, přes internetové články po knihy nebo esej ve škole) se domníváme, že nejdůležitější část je samotné “psaní”. Protože je tato úvaha nesprávná, selháváme v této činnosti, nejde nám, cítíme odpor (stres, nechtění) a domníváme se buď, že problém je v nás (nejsme talentovaní, máme “autorský blok”) nebo v nesprávné technice psaní. Saháme tedy po svépomocných knihách, které nás “psaní” mají naučit nebo “blok” odstranit.
Psaní nezačíná čistým listem papíru
Ahrens nás však upozorňuje na prostou, ale zásadní pravdu: Máme od sebe nereálná očekávání, protože psaním žádná kreativní práce nezačíná. Pokud se domníváme, že problém je v “psaní”, je to asi totéž, jako když nám v autě dojde benzín uprostřed cesty, a my si myslíme, že hlavní problém je v tom, že nemáme dost síly, abychom jej odtlačili k benzínce. Hlavní “problém” naší situace je přece jinde: Nenaplnili jsme nádrž dostatečně předtím, než jsme se vydali na cestu. Stojíme s prázdnou nádrží a ptáme se – co teď. A to je situace většiny z nás, kteří si sednou k prázdné obrazovce/papíru a řeknou si: musím něco napsat. Toto “naplnění nádrže” (které se činí vždy dříve, než se vydáme na cestu) je ve světě informací (textů, akademického úsilí) dobrý systém poznámek.
Pokud něco chceme produkovat dlouhodobě a opakovaně a pokud je produkce textů něco, co (spolu)rozhoduje o našem úspěchu (což platí v daleko více profesích – akademických i neakademických – než si myslíme), pak musíme ke psaní přistupovat jinak. Řidič z povolání doplní každé ráno benzín a ví tak, že jej bude později mít k dispozici na jakékoli (i nepředpokládané) cestě – to je součást jeho profesního úspěchu. Podobně se máme dlouhodobě zabývat způsobem, jakým organizujeme své znalosti, nápady, ideje – jakým je zaznamenáváme, jakým si umožňujeme, že se k nim dokážeme vrátit a najít je – právě, až se rozhodneme, že je potřeba “sednout a psát”. Psaní skutečného profesionála nikdy nezačíná “čistým papírem”. To je jako jízda s prázdnou nádrží.
Jak má vypadat systém poznámek?
A právě o tomto tématu kniha pojednává – ukazuje čtenářům, jak si dělat poznámky, jak je chápat a proč jsou důležité. Ukazuje, jak s nimi zacházet a organizovat je (a správně upozorňuje, že je potřeba vyhnout se dvěma extrémům – přeorganizovanosti, která způsobí, že budeme více rozřazovat své poznámky než studovat, ale i nedostatku struktury, která vede k chaosu a neschopnosti staré záznamy nalézt). Musíme mít dobrou, ale jednoduchou strukturu, protože “jednoduchost struktury umožní, aby se komplexita vybudovala tam, kde ji chceme mít: v obsahu”
Naše poznámky musí tvořit jeden systém, aby na sebe vzájemně odkazovaly a navazovaly. Dělat si výpisky z knih na okraj stránek, do různých sešitů, do několika programů nebo pro každý projekt zvlášť – taková nesprávná strategie skončí tím, že budu mít mnoho samostatných oblastí poznámek. V čem se taková sbírka bude lišit od samotných knih/článků, ze kterých jsem si původně poznámky dělal? Bude se opět jednat o nepropojené klastry informací, které začnu propojovat a vůbec hledat ve vzájemných souvislostech – teprve tehdy, až budu muset něco “napsat”. A to je opět pozdě, to v tuto chvíli redukuje naše síly, schopnosti a kreativitu – které máme věnovat psaní, nikoli hledání poznámek, jejich spojení a prvotním nápadům ohledně těchto propojení.
Neboli, jak vtipně podotýká autor: Neznám žádný jiný způsob, jakým se věta, kterou jste si zvýraznili zvýrazňovačem v časopise, před vás postaví právě v situaci, kdy ji budete nejvíce potřebovat, než ten, že tuto větu zpracujete ještě při čtení mnohem více, než je pouze úroveň podtržení: zpracujete ji do systému, který vám ji vrátí v momentě, kdy ji budete potřebovat. A nehovoříme o “fulltextovém” vyhledávání – to by nám samozřejmě ke všemu stačil google. Jedná se o pečlivé a promyšlené propojování smyslu, naší interpretace, osobního komentáře se zdroji informací, včetně propojení navazujících myšlenek a jejich řetězců. Nejedná se o “objektivní systém” po vzoru knihovnického katalogu, jedná se o zachycení našich nápadů, našich myšlenek – ke kterým se chceme vrátit, až to bude potřeba: čím více bude “subjektivní”, tím více nám pomůže v naší subjektivní práci.
Autor ukazuje jeden překvapivě jednoduchý systém organizování informací který používal významný německý sociolog (Niklas Luhmann), jenž díky němu napsal na 60 knih, stovky článků a publikoval monumentální meta-teorii společnosti. Zastánce složitých technologií překvapí, že Luhmann nepoužíval nic více, než kartotéční lístky, které prostě rafinovaným způsobem řadil za sebou a odkazoval na ně – nejedná se totiž o technologii, jedná se o principy, které v systému budeme dodržovat. Jistě nemusíme jeho systém okopírovat. Můžeme se jím ale inspirovat a pochopit, co je v každém systému organizování vědomostí (knowledge managementu) podstatné:
1. propojenost (kterou nemůžeme vytvářet automaticky, ale která je následkem našeho zpracování informace)
2. jednoduchost
3. propojení struktury (vztahů) a obsahu
4. emergence (tedy svůj “systém” nebo “kategorie” nevytvářím na začátku, nechám jej vznikat samotnou prací s poznámkami)
Díky tomu můžeme nalézt si svůj způsob organizování všech nápadů, idejí, výpisků – tak abychom v momentě, kdy je budeme potřebovat, měli vše k dispozici.
Mgr. Dalibor Špok, PhD.
Zdroj: linkedin.com
